Vzývají tě, Proserpino …

Hrnek o objemu 0,2 l z ostřené hmoty pálený na 1300 C na přímém ohni v peci na dřevo.

Báseň od Jakuba Demla vyrytá na 10 hrníčcích. Hrníčky jsem vytočil na kruhu a vypálil v peci na dřevo. Anežka Peroutka do nich vyryla text básně. Museli jsme opustit původní vizi napodobit Demlův rukopis, jelikož jsem točil z hrubé hmoty a u jemného písma se vylamovalo ostřivo z hmoty.  Hrnky se prodávají jednotlivě. Je třeba ověřit, zda je požadovaný hrníček skladem. Cena je za 1 kus. K hrníčku bude přiložen celý text básně.

Jakub Deml/ Vzývají tě, Proserpino …

Nad lipami u kostela
svítí měsíc vyjevený,
vesnice již spala celá,
malé dítě v klíně ženy.

Někdo přece ještě nespal,
ač i pes již dřímal pevně:
pramének tam zurčí ze skal,
či se blíží někdo ke mně?

Ke mně sotva, dávnoť tomu,
co jsem tímto krajem kráčel
z ciziny zas jednou domů,
slzami svou cestu smáčel.

Kde můj domov? říkala si
duše moje rozbolněná;
Z dálky bylo slyšet hlasy -
jaký úděl, jaká změna!

Ale tím se nedej zmásti,
ničeho ti nezatajím:
hlad mám - aspoň tedy zčásti,
počkej až se trochu najím!

Také pil bych, máš tu víno?
Jářku, víno zapomnění?
Vzývají tě Proserpino,
neb již zhaslo světlo denní!

Zhaslo dávno, půlnoc blízka,
svítí měsíc vyjevený,
ve spánku již celá víska,
malé dítě v klíně ženy.

Pod kostelem pod lipami
veliký dům na poschodí,
veliký dům s komnatami,
ale v nich jen Prázdno chodí.

Od komnaty ke komnatě
chodí Prázdno bělolící,
u všech dveří potkává tě,
zírá, chtějíc něco říci.

Oči jeho, černá kola,
víří hloubkou, svítí nocí,
srdce tvé jim neodolá,
zahyne v nich bez pomoci!